Sympatický nervový systém (SNS) se podílí na regulaci srdeční frekvence a kontraktility myokardu, nervové modifikaci arteriolární rezistence i žilní kapacity a regulaci objemu cirkulujících tekutin, a hraje tak významnou roli při regulaci lokálního krevního průtoku i udržení hlavních hemodynamických parametrů cirkulace, jako je krevní tlak.
Zavedení moderních technik, jako je mikroneurografie a měření regionálního obratu (spillover)noradrenalinu, přineslo nové důkazy o významné roli zvýšené aktivity sympatiku u řady kardiovaskulárních onemocnění.
Rizikové faktory zvýšené aktivity SNS
Aktivace sympatiku, která je u esenciální hypertenze běžná, vede nejen k iniciaci tohoto onemocnění, ale též k jeho progresi, rozvoji chronických komplikací a podílí se rovněž na rozvoji aterosklerózy. Zvýšená aktivita SNS hraje významnou úlohu také u akutního koronárního syndromu, různých typů arytmií a u srdečního selhání. Na zvýšené aktivitě SNS se podílejí zvýšený příjem sodíku, onemocnění ledvin, obezita a metabolický syndrom, mentální stres a spánková apnoe.
Kardioselektivní beta-blokátory
Inhibice sympatiku pomocí centrálních sympatolytik nebo blokátorů periferních α- a β-adrenergních receptorů je součástí úspěšných terapeutických protokolů u řady kardiovaskulárních onemocnění. Nyní jsou v kardiologii využívány především tzv. kardioselektivní beta-blokátory, např. bisoprolol, které působí hlavně na receptory β1 v srdci. Díky tomu je dosaženo nižšího výskytu nežádoucích účinků, jako jsou např. vazokonstrikce a bronchokonstrikce (zprostředkované přes receptory β2) nebo metabolické účinky (zprostředkované přes receptory β3).
(ada)
Zdroje:
- Manolis A. J., Poulimenos L. E., Kallistratos M. S. et al. Sympathetic overactivity in hypertension and cardiovascular disease. Curr Vasc Pharmacol 2014; 12 (1): 4−15.
- SPC Concor. Dostupné na: www.sukl.cz
