Již několik let dostupná forma metforminu s prodlouženým uvolňováním (XR) se díky užívání jednou denně a lepší gastrointestinální snášenlivosti těší oblibě u pacientů. Jaké jsou další výhody XR formy nad rámec zlepšování glykémie v porovnání s formou s okamžitým uvolňováním (IR)? Randomizovaná klinická studie italských autorů srovnala účinky metforminu v obou formách během 6 měsíců u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2) nedostatečně kompenzovaným dietou. V následujícím textu se zaměříme na výstupy týkající se jak kontroly glykémie, tak účinku na lipidový profil a adipokiny.
Sledovaná populace pacientů
Dospělí pacienti (n = 253) s DM2 nedostatečně kompenzovaným při léčbě dietou (s hodnotami glykovaného hemoglobinu /HbA1c/ 7,0−8,5 %; 53,0–69,4 mmol/mol) byli randomizováni v poměru 1 : 1 k léčbě metforminem IR (n = 128) a XR (n = 125) v maximální tolerované dávce po dobu 6 měsíců. Průměrná dávka metforminu IR činila 2000 ± 1000 mg/den, průměrná dávka metforminu XR 1000 ± 500 mg/den. Studii dokončilo 235 pacientů.
Nebyli zařazeni pacienti s ketoacidózou v anamnéze, s nestabilní či rychle progredující diabetickou retinopatií, neuropatií nebo nefropatií, se zhoršenými renálními a jaterními funkcemi, se závažným kardiovaskulárním či cerebrovaskulárním onemocněním během 6 měsíců před zařazením do studie a také gravidní nebo kojící ženy a ženy ve fertilním věku bez adekvátní antikoncepce.
Hodnocené parametry
Hodnocenými parametry byly tělesná hmotnost, HbA1c, glykémie nalačno (FPG) a postprandiální glykémie (PPG), inzulinémie nalačno (FPI) a inzulinová rezistence podle homeostatického modelu (HOMA-IR), lipidový profil a hladiny některých adipocytokinů včetně tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α), C-reaktivního proteinu měřeného vysoce senzitivní metodou (hs-CRP), visfatinu a vaspinu.
Spokojenost pacientů s léčbou byla zjišťována pomocí validizovaných dotazníků na začátku a na konci studie.
Výsledky
Tělesná hmotnost
Po 6 měsících vedlo užívání obou forem metforminu ke srovnatelnému snížení tělesné hmotnosti, body mass indexu (BMI) a obvodu břicha oproti hodnotám při vstupu do studie. V žádné skupině nebyly zaznamenané výrazné změny v obvodu břicha, pasu či boků.
Kompenzace glykémie
Po 3 měsících bylo s oběma formami metforminu dosaženo podobného snížení HbA1c a PPG, v rameni s metforminem XR bylo pozorované také významné snížení FPG.
Po 6 měsících bylo v rameni metforminem XR zjištěno větší snížení HbA1c, PPG a FPG v porovnání s výchozí hodnotou (p < 0,01) i v porovnání s metforminem IR (p < 0,05).
Tab. 1 Kompenzace glykémie
|
metformin IR |
metformin XR |
metformin IR |
metformin XR |
metformin IR |
metformin XR |
|
|
začátek sledování |
po 3 měsících |
po 6 měsících |
||||
|
HbA1c (%) |
7,7 ± 0,6 |
7,6 ± 0,5 |
7,3 ± 0,4* |
7,1 ± 0,3* |
7,3 ± 0,4* |
6,8 ± 0,3**, *** |
|
FPG (mmol/l) |
8,0 ± 1,0 |
8,1 ± 1,1 |
7,7 ± 0,9 |
7,3 ± 0,8* |
7,4 ± 0,8* |
6,8 ± 0,6**, *** |
|
PPG (mmol/l) |
10,1 ± 1,2 |
10,3 ± 1,3 |
9,5 ± 1,0* |
9,4 ± 1,0* |
9,2 ± 0,8* |
8,4 ± 0,7**, *** |
Pozn.: * p < 0,05 vs. vstup do studie; ** p < 0,01 vs. vstup do studie; *** p < 0,05 vs. metformin IR.
Inzulinová rezistence
Po 6 měsících užívaní bylo zjištěno významné snížení FPI a HOMA-IR u obou forem metforminu, přičemž pokles inzulinové rezistence byl významně větší u pacientů s metforminem XR než s metforminem IR (p < 0,05).
Tab. 2 Vliv léčby na inzulinémii a inzulinovou rezistenci
|
metformin IR |
metformin XR |
metformin IR |
metformin XR |
metformin IR |
metformin XR |
|
|
začátek sledování |
po 3 měsících |
po 6 měsících |
||||
|
FPI (mIU/l) |
18,3 ± 5,1 |
18,9 ± 5,6 |
16,9 ± 4,7 |
17,4 ± 4,9 |
17,2 ± 5,0* |
16,8 ± 4,5* |
|
HOMA-IR |
6,5 ± 2,9 |
6,8 ± 3,2 |
5,7 ± 2,2 |
5,6 ± 2,1* |
5,5 ± 2,0* |
5,0 ± 1,7**, *** |
Pozn.: * p < 0,05 vs. vstup do studie; ** p < 0,01 vs. vstup do studie; *** p < 0,05 vs. metformin IR.
Lipidový profil a adipokiny
Snížení hladiny celkového a LDL cholesterolu (LDL-c) bylo větší u pacientů léčených metforminem XR. Významný pokles hladin triglyceridů (TG) byl pozorován pouze ve skupině s metforminem XR (p < 0,05 vs. vstup do studie).
Hladiny zánětlivých markerů TNF-α, hs-CRP významně klesly u pacientů s metforminem XR (p < 0,05 oproti vstupu do studie), nikoli však u pacientů s metforminem IR. Metformin XR zároveň snížil hladiny vaspinu a zvýšil hladiny visfatinu (p < 0,05 oproti vstupu do studie) − tento adipokin podporuje působení inzulinu.
Tab. 3 Lipidový profil a hs-CRP
|
metformin IR |
metformin XR |
metformin IR |
metformin XR |
metformin IR |
metformin XR |
|
|
začátek sledování |
po 3 měsících |
po 6 měsících |
||||
|
TC (mmol/l) |
4,8 ± 0,8 |
4,9 ± 0,9 |
4,7 ± 0,7 |
4,6 ± 0,7 |
4,6 ± 0,6 |
4,3 ± 0,5*, *** |
|
LDL-c (mmol/l) |
3,2 ± 0,4 |
3,2 ± 0,5 |
3,0 ± 0,4 |
3,1 ± 0,4 |
2,9 ± 0,3 |
2,8 ± 0,3*, *** |
|
TG (mmol/l) |
2,7 ± 1,2 |
2,8 ± 1,2 |
2,6 ± 1,1 |
2,6 ± 1,1 |
2,6 ± 1,0 |
2,3 ± 1,0* |
|
hs-CRP (mg/l) |
2,2 ± 1,1 |
2,4 ± 1,3 |
2,0 ± 1,0 |
1,9 ± 1,0* |
2,0 ± 1,0 |
1,7 ± 0,8*, *** |
Pozn.: * p < 0,05 vs. vstup do studie, ** p < 0,01 vs. vstup do studie, **** p < 0,05 vs. metformin IR).
Bezpečnostní profil
Z hlediska celkového výskytu nežádoucích příhod i gastrointestinálních nežádoucích příhod byla léčba metforminem XR lépe snášena, a to jak po 3, tak po 6 měsících.
Obr. Výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků při léčbě metforminem IR a metforminem XR
Pozn.: dávkování IR: 2000 ± 1000 mg/den; dávkování XR: 1000 ± 500 mg/den; * p < 0,05 vs. 3 měsíce s IR; ** p < 0,01 vs. 3 měsíce s IR.
Závěr
Vyšší míra compliance pacientů léčených metforminem XR není jedinou výhodou oproti metforminu IR. Výsledky této studie ukazují, že metformin XR vede u pacientů s DM2 k lepší glykometabolické kompenzaci, úpravě lipidového profilu a hladin některých adipocytokinů.
(lexi)
Zdroje:
1. Derosa G., D’Angelo A., Romano D., Maffioli P. Effects of metformin extended release compared to immediate release formula on glycemic control and glycemic variability in patients with type 2 diabetes. Drug Des Devel Ther 2017: 11: 1481−1488, doi: 10.2147/DDDT.S131670.
2. Škop V., Kontrová K., Zídková J., Zídek V. Adipocytokiny − nedávno objevené hormony tukové tkáně. Chemické listy 2009; 103: 187−192.
