Incidence i prevalence srdečního selhání má vzrůstající tendenci, a je tedy považováno za signifikantní zdravotní i ekonomický problém. I přes nasazenou léčbu nemusí vždy dojít k významnému poklesu morbidity a mortality, proto je u pacientů s touto diagnózou důležitá nejen medikace, ale také správné nastavení a dodržování nefarmakologických opatření.
Úvod
Symptomy srdečního selhání ovlivňují každodenní život pacientů a špatná prognóza, která toto onemocnění doprovází, negativně působí na řadu aspektů kvality života. Adherence k léčbě i k nefarmakologickým opatřením může přispět ke stabilizaci zdravotního stavu pacientů a příznivě ovlivnit související mortalitu. Značná část pacientů se srdečním selháním vyžaduje opakovanou nemocniční péči, přičemž 40−59 % opakovaných hospitalizací by bylo možné předcházet lepším nastavením nefarmakologických opatření, adekvátním rehabilitačním programem, vhodně naplánovaným propuštěním z nemocniční péče, rozpoznáním non-compliance s léčbou či dietními opatřeními a důkladnou edukací pacientů týkající se symptomů onemocnění.
Nefarmakologická opatření v praxi
Podle doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) patří mezi hlavní nefarmakologická opatření v terapii chronického srdečního selhání dietní a výživová opatření, vhodně zvolená pohybová aktivita, dodržování zásad zdravého životního stylu, edukace pacientů týkající se jejich medikace, podpora compliance a důraz na průběžnou multidisciplinární péči s využitím moderních telemedicínských postupů.
Nutriční aspekty
U pacientů s pokročilým srdečním selháním je doporučeno sledovat množství soli ve stravě a omezit denní příjem tekutin na 1500−2000 ml. Používání náhražek soli vyžaduje obezřetnost, neboť mohou obsahovat draslík a ve větším množství mohou v kombinaci s inhibitory ACE způsobit hyperkalémii. U pacientů s podezřením na alkoholickou kardiomyopatii je zcela vyloučeno pití alkoholu. U osob s nadváhou či obezitou se doporučuje redukce tělesné hmotnosti a obecně je nezbytné dbát na prevenci malnutrice.
Fyzická aktivita
V minulosti se pacientům s diagnózou srdečního selhání nedoporučovaly sportovní aktivity kvůli možnému zhoršení zdravotního stavu. Současná doporučení se ovšem od tohoto přístupu liší a pacienti se srdečním selháním jsou naopak vedeni k přiměřené fyzické aktivitě, která nezhoršuje symptomy onemocnění. Studie prokazují, že vhodně zvolené sportovní aktivity jsou bezpečné a mimo jiné pomáhají udržet svalový aparát v dobrém stavu. Výjimkou jsou samozřejmě nemocní s akutním srdečním selháním nebo ti, u nichž došlo ke zhoršení chronického selhání.
Edukace pacientů a compliance
Pro osoby se srdečním selháním i jejich rodinné příslušníky je důležitá edukace týkající se symptomů onemocnění a známek zhoršení stavu. Pacienti by měli například znát význam pravidelné kontroly tělesné hmotnosti a v případě jejího náhlého nárůstu o více než 2 kg během 3 dnů na tuto změnu reagovat. Osoby se srdečním selháním užívají řadu léčivých přípravků (průměrně 7,5), ke kterým dostávají různé instrukce. Pro dosažení optimální compliance je třeba je seznámit s důvody preskripce jednotlivých přípravků, vysvětlit jim dávkování, cíl a průběh terapie i možné nežádoucí účinky a lékové interakce.
Compliance je u dlouhodobé medikace u pacientů se srdečním selháním označována za špatnou, neboť míra non-compliance se pohybuje mezi 42 a 64 %. Podle nizozemské studie věnované tomuto tématu umělo pouze 55 % pacientů se srdečním selháním vyjmenovat všechny užívané léky, 50 % jich nebylo schopno uvést předepsané dávkování a 64 % nevědělo, kdy mají které léky užívat. Non-compliance se ovšem týká rovněž nefarmakologických postupů, jako je předepsaná dieta nebo správný příjem tekutin.
Využití telemedicíny v léčbě srdečního selhání
Komplexní plán péče o pacienty se srdečním selháním, který začíná správně načasovaným předáním z nemocniční do ambulantní a domácí péče, by mohl podle aktuálních poznatků snížit míru opakovaných hospitalizací a zlepšit kvalitu života osob s touto diagnózou. Za nejúspěšnější model péče se považuje kombinace pravidelného sledování pacientů na specializovaných pracovištích, zapojení domácí péče, telefonické konzultace, multidisciplinární přístup k léčbě a průběžná edukace pacientů. Nové formy následné péče například v podobě telemonitoringu se dobře uplatňují nejen v době pandemie, ale obecně snižují riziko kontaktu pacientů s potenciálně infekčním prostředím ve zdravotnických zařízeních.
Telemonitoring umožňuje vzdálené sledování zdravotního stavu pacientů a pružnou reakci lékaře při jeho změně nebo v případě potřeby optimalizovat léčbu. Sběr dat k parametrům, jako jsou srdeční frekvence, krevní tlak nebo hmotnost, je snadný, lze ho provádět průběžně a je možné díky němu omezit počet osobních návštěv lékaře a zefektivnit poskytovanou péči. Stejně jako je tomu u jiných postupů, vyžaduje i telemonitoring edukaci pacientů, která zlepší jejich motivaci a adherenci. Systematický přehled z roku 2017, ve kterém bylo analyzováno 39 studií zabývajících se domácím telemonitoringem, ukazuje, že dálkové sledování symptomů, hmotnosti a srdečního rytmu a frekvence snižuje u pacientů se srdečním selháním celkovou mortalitu o 20 % a míru hospitalizací o 37 %. Telemonitoring by samozřejmě neměl nahradit běžnou lékařskou péči a měl by být využíván v synergii se standardními léčebnými postupy.
(pak)
Zdroje:
1. Jaarsma T. Non-pharmacological management and patient education in heart failure patients. Eur Cardiovasc Dis 2006; 2 (1): 108–110, doi:10.15420/ecr.2006.1.108.
2. McDonagh T. A., Metra M., Adamo M. et al.; ESC Scientific Document Group. 2021 ESC guidelines for the diagnosis and treatment of acute and chronic heart failure. Eur Heart J 2021 Sep 21; 42 (36): 3599–3726, doi: 10.1093/eurheartj/ehab368.
