Transplantace Langerhansových ostrůvků je terapeutickou možností u pacientů s diabetem 1. typu s těžkými hypoglykémiemi. Běžně se provádí ve formě infuze ostrůvků izolovaných od dárce do portální žíly s jejich následným přihojením v játrech. V dubnu 2022 publikovali autoři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) roční výsledky u prvních 2 pacientů, u nichž byla provedena transplantace Langerhansových ostrůvků do záhybu omenta. O hledání nových cest transplantace ostrůvků svědčí i práce prezentovaná na Diabetologických dnech v Luhačovicích 2022, která ukazuje úspěšnou transplantaci této tkáně do subkutánních dutin u potkanů.
Transplantace Langerhansových ostrůvků – současná praxe v IKEM
IKEM patří na první příčky v počtu transplantací pankreatu v Evropě na počet obyvatel. Ročně se zde provede 30–40 transplantací slinivky, převážně v kombinaci s ledvinou. Alternativou orgánové transplantace je transplantace Langerhansových ostrůvků. U pacientů s diabetem 1. typu, kteří trpí těžkými hypoglykémiemi, je možné volit obě metody. Transplantace ostrůvků je méně invazivní, ale zcela nezbaví pacienta nutnosti aplikovat si inzulin. Provádí se v lokální anestezii, kdy invazivní radiolog pod rentgenovou kontrolou zavede do vena portae tenkou kanylu, přes kterou se ostrůvky transplantují formou infuze.
Program transplantace ostrůvků byl v IKEM zahájen v roce 2005. Jeden příjemce obvykle podstupuje více implantací. Za úspěšnou transplantaci ostrůvků je považován stav, kdy pacient nemá těžké hypoglykémie, zlepší se u něj kompenzace diabetu a současně se sníží denní dávka inzulínu. Tohoto stavu je po 1 roce od transplantace dosaženo přibližně u 60 % příjemců.
Transplantace Langerhansových ostrůvků na omentum
Výhody
Transplantace Langerhansových ostrůvků je dnes již zavedenou terapeutickou možností u pacientů s diabetem 1. typu, kteří mají syndrom porušeného rozpoznávání hypoglykémie a časté hypoglykemické epizody a u nichž selhala edukace i podpůrné technologie. Současná metoda infuze izolovaných ostrůvků do jater má ovšem svá omezení, jako je riziko krvácení a trombózy a zánik velké části transplantovaných buněk. Implantace ostrůvků na omentum na druhé straně může vést k lepšímu přihojení a ke srovnatelné či lepší funkci při menším riziku krvácení a jiných komplikací.
Technika
Jedním z míst, která by mohla být výhodnější pro aplikaci a přihojení ostrůvků, je omentum. Z klinického hodnocení tohoto přístupu, které právě probíhá v IKEM, byly v časopisu Transplantation Proceedings publikovány výsledky u prvních 2 pacientů po 1 roce sledování.
Transplantace ostrůvků proběhla do vytvořené kapsy omenta po překrytí biokompatibilním resorbovatelným plazma-fibrinovým gelem. Laparoskopicky bylo příjemcům uloženo 12 350 a 5350 ekvivalentů ostrůvků na kg hmotnosti smíchaných s autologní plazmou na omentum, byly překryty plazma-fibrinovou matrix a fixovány přeložením omenta.
První klinické výsledky
Během 9 měsíců sledování nedošlo u žádného z pacientů ke středně těžké ani těžké hypoglykémii. Kompenzace glykémie se výrazně zlepšila a potřebná dávka inzulinu klesla o polovinu. Hladina C-peptidu za 1 rok po zákroku činila 0,22, resp. 0,14 pmol/ml. Pooperační průběh byl bez komplikací. U 1 pacienta však během roku postupně klesala produkce C-peptidu a vrátily se hypoglykémie.
Experimentální transplantace Langerhansových ostrůvků do podkožních dutin potkanů
Významnou otázkou po transplantaci Langerhansových ostrůvků je přežívání buněk štěpu a sekrece hormonů. Při transplantaci do jater zůstává nevýhodou nedostatečná sekrece glukagonu navozená hypoglykémií. Čeští vědci porovnávali buněčné složení štěpu transplantovaného do portální žíly a do uměle vytvořených podkožních dutin u potkanů s diabetem vyvolaným peritoneální injekcí streptozocinu.
Výsledky prezentované v Luhačovicích ukázaly dosažení normoglykémie u všech zvířat. Odlišné prostředí uložení štěpu ovšem ovlivnilo složení buněk štěpu. Poměr beta-buněk a alfa-buněk, který v nativním pankreatu činí 13 %, činil ve štěpu transplantovaném do jater 0,5 % a při transplantaci do podkožní dutiny 3–7 %, v závislosti na způsobu vytvoření dutiny.
Tyto výsledky ukazují lepší přežívání alfa-buněk v tkáni Langerhansových ostrůvků transplantovaných do podkožních dutin uměle vytvořených u potkanů.
Závěr
Hledání nových klinicky výhodnějších míst transplantace Langerhansových ostrůvků přináší slibné výsledky. Čeští vědci již klinicky ověřili proveditelnost transplantace této tkáně na omentum s obnovou sekrece inzulinu. Potřebný je další výzkum zaměřený na zlepšení přežití transplantované endokrinní tkáně.
(zza)
Zdroje:
1. Saudek F., Hladiková Z., Hagerf B. et al. Transplantation of pancreatic islets into the omentum using a biocompatible plasma-thrombin gel: first experience at the Institute for Clinical and Experimental Medicine in Prague. Transplant Proc 2022 Apr; 54 (3): 806−810, doi: 10.1016/j.transproceed.2021.11.037.
2. IKEM. Program transplantace inzulín produkující tkáně. Institut klinické a experimentální medicíny, 2022. Dostupné na: www.ikem.cz/cs/centrum-diabetologie/lecebne-programy/program-transplantace-inzulin-produkujici-tkane/a-2503
3. Kříž J., Pátíková A., Vojtíšková A. a kol. Vliv způsobu transplantace na zastoupení alfa buněk ve štěpu ostrůvků u potkana. 58. diabetologické dny, Luhačovice, 28. 4. 2022. Dostupné na: www.diadny.cz/abstrakty
