V souvislosti s obezitou můžeme hovořit o epidemii, která neztrácí na síle. Naopak se současnou prevalencí kolem 20 % a téměř trojnásobným nárůstem od konce 80. let 20. století se jedná o častý a závažný problém. Na základě příznaků bývá nezřídka v našich ordinacích prvním cílem vyloučení hypotyreózy jako příčiny obezity. Jaký je však vztah mezi funkcí štítné žlázy (ŠŽ) a obezitou ve světle recentních doporučení Evropské endokrinologické společnosti (ESE)?
Úvod
Obezita je definovaná jako zvýšení BMI nad 30 kg/m2 v důsledku nárůstu tukové tkáně. Jako orientační diagnostické měření je tento index dostatečný, nutno však podotknout, že zejména u sarkopenických pacientů s BMI < 30 kg/m2 je vhodné změřit i obvod pasu. Obezita je ale jen velmi zřídka způsobena endokrinní poruchou. Naopak velmi často zasahuje do hormonální homeostázy, a je tak spíše příčinou. Tento efekt na změnu hladiny hormonů bývá přechodný a u většiny hormonů dojde při úpravě hmotnosti k jejich normalizaci.
Hladiny hormonů ŠŽ u obézních pacientů
Hypotyreóza, ať už manifestní či subklinická, je jedním z nejčastějších endokrinních onemocnění s prevalencí přibližně 1–5 %, resp. 4–10 %. Mezi typické příznaky hypotyreózy patří například únava, nevýkonnost a nárůst hmotnosti. Proto se často vyšetřuje štítná žláza jako příčina obezity. Tyto příznaky jsou však nespecifické a mohou se vyskytovat také u obezity primární. Navíc adekvátní léčba manifestní hypotyreózy vedla k poklesu hmotnosti pouze o max. 10 % výchozí hodnoty (a tento pokles je přisuzován spíše vyloučení přebytečné tekutiny), takže ačkoliv je nárůst hmotnosti u hypotyreózy uváděn jako typický příznak, obvykle nebývá příliš významný.
Obezitu tedy není možné vysvětlit jako následek snížené funkce štítné žlázy. Některé longitudinální studie se naopak kloní k vysvětlení, že změny hormonů štítné žlázy ve smyslu zvýšení hodnoty thyreotropinu (TSH) jsou spíše důsledkem než příčinou obezity. Navíc, jak již bylo zmíněno výše, po úpravě hmotnosti většinou dojde také k úpravě hladiny hormonů.
Laboratorní testy funkce ŠŽ
Jako screeningový odběr ke zhodnocení funkce štítné žlázy je dle doporučených postupů plně dostačující odběr samotného TSH, jeho normální hladina je dostačující k vyloučení periferní tyreopatie. Odběr protilátek proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO) a volného thyroxinu (fT4) je indikovaný až v případě zvýšené hodnoty TSH. U obézních pacientů je však hodnota TSH elevovaná velmi často. Některé studie uvádí, že pokud budeme vycházet z normálních referenčních rozmezí, bude záchyt subklinické hypotyreózy asi trojnásobný oproti populaci s normální hmotností. Nicméně zatím není dostatek důkazů k tomu, aby došlo ke změně referenčních rozmezí. Odběr volného trijodthyroninu (fT3) indikovaný není pro jeho obtížnou interpretaci.
Léčba poruch ŠŽ u obézních pacientů
Z výše uvedených důvodů bychom měli léčit až manifestní hypotyreózu s nízkou hladinou fT4 nebo stavy s hladinou TSH > 10 mIU/l. U eufunkční štítné žlázy se terapie nedoporučuje, stejně tak ani při mírném zvýšení hladiny TSH < 10 mIU/l s normální hladinou fT4.
Titrace substituční terapie by měla probíhat podle hladiny TSH k hodnotě normální pro běžnou populaci (tedy nikoliv do dosažení cílové hmotnosti). Opět se řídíme hladinou TSH; fT4 a fT3 nejsou doporučeny ke sledování léčby.
Závěrem
Hypotyreóza je jakožto příčina významné obezity nepravděpodobná, avšak může jako komorbidita zhoršovat snahu obézních osob o redukci hmotnosti. Dále představuje rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění u pacientů, kteří mají již z hlediska obezity toto riziko výrazně zvýšené. Jelikož se jedná o relativně levné a neinvazivní vyšetření, je u obézních doporučeno zhodnotit funkci štítné žlázy spíše z těchto důvodů.
(zem)
Zdroj: Pasquali R., Casanueva F., Haluzík M. et al. European Society of Endocrinology clinical practice guideline: endocrine work-up in obesity. Eur J Endocrinol 2020; 182 (1): G1–G32, doi: 10.1530/EJE-19-0893. Dostupné na: https://eje.bioscientifica.com/view/journals/eje/182/1/EJE-19-0893.xml
