Erektilní dysfunkce je definována jako stav, kdy muž není schopen dosáhnout či udržet erekci dostatečně dlouho pro uspokojivý pohlavní styk. V České republice postihuje více než polovinu mužů ve věku mezi 40 a 70 lety, čímž se řadí mezi nejčastější poruchy sexuálních funkcí. Navíc se někdy jedná o velmi závažný zdravotní problém, který může signalizovat jiné počínající zdravotní potíže.
Erektilní dysfunkce jako předzvěst srdečně-cévní příhody
Erekce závisí na dostatečném přítoku krve do penisu. Zásadní je také intaktní cévní, nervový a hormonální systém společně s dobrou psychickou kondicí pacienta. Pokud je funkce endotelu narušena, dochází k poruchám vazodilatace penilních cév a později ke vzniku strukturálních vaskulárních abnormalit. Vzhledem ke kalibru kavernózních tepen a počtu jejich endotelových buněk připadajícím na gram tkáně ve srovnání s arteriemi jiných orgánů se endotelová dysfunkce projeví nejprve právě poruchou erekce, která předchází srdečně-cévní příhodu o několik let. Erektilní dysfunkce může být tedy považována za indikátor systémového cévního postižení aterosklerózou a zároveň slouží jako prediktor rozvoje kardiovaskulárních onemocnění.
Spojitost mezi erektilní dysfunkcí a aterosklerózou
Rizikové faktory erektilní dysfunkce jsou obdobné těm, které zapříčiňují rozvoj aterosklerózy. Řadí se mezi ně věk, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, dyslipidémie, konzumace alkoholu, nikotinismus, sedavé zaměstnání nebo obezita. Další možné příčiny představují neuropatie a některá neurologická onemocnění, operace v malé pánvi, renální insuficience, hepatopatie, stres či deprese. Také některá farmaka jsou dávána do souvislosti se zvýšeným výskytem erektilní dysfunkce. Takovými léky jsou anticholinergika, kardiotonika, antidepresiva, benzodiazepiny a nejčastěji diskutovaná antihypertenziva, především skupina betablokátorů.
Erektilní dysfunkce a betablokátory
Dříve se předpokládalo, že betablokátory stojí za rozvojem erektilní dysfunkce. Neselektivní betablokátory se na ní skutečně mohly podílet svými vazokonstrikčními účinky v urogenitální oblasti. Avšak dnes předepisované selektivní betablokátory mají doloženo, že poruchy erekce nenavozují a ani nijak nezasahují do sexuálních funkcí. Naopak, některé z nich mohou dokonce erektilní dysfunkci mírně upravovat.
Italská studie z roku 2003 hodnotila, jak moc se na poruchách erekce podílí pacientova znalost potenciálního nežádoucího účinku užívaného betablokátoru. Studie se účastnilo 96 mužů rozdělených do 3 skupin, kterým bylo nově diagnostikováno kardiovaskulární onemocnění a současně u nich v minulosti neprobíhala léčba pro erektilní dysfunkci. První skupina mužů nedostala žádné informace o nasazeném léku, druhá skupina byla informována o lékové skupině, ale nebyly přímo zmíněny potenciální nežádoucí účinky ve smyslu poruch erekce. Třetí skupina mužů dostala kompletní informace. Po 3 měsících byly výsledky vyhodnoceny s výskytem erektilní dysfunkce 3,1 % v první skupině, 15,6 % ve druhé a v 31,2 % ve třetí. Mužům, kteří si během léčby začali stěžovat na poruchy erekce, byl ve druhé fázi studie nasazen buď sildenafil, nebo placebo, přičemž došlo současně k jednomu zkřížení, všichni pacienti tudíž vyzkoušeli jak účinnou látku, tak placebo. U všech pacientů až na jednoho došlo ke srovnatelnému vylepšení poruch erekce nezávisle na tom, zda užívali aktivní látku, či nikoliv.
Existují i další evropské studie, které prokazují mírné snížení výskytu erektilní dysfunkce při užívání betablokátoru s vazodilatačním účinkem nebivololu. Ten stimuluje endotelovou produkci NO, který pomáhá relaxovat hladkou svalovinu kavernózních těles a tím umožňuje erekci. Nebivolol by tedy mohl být výhodnější oproti jiným betablokátorům u pacientů s již existující či hrozící erektilní dysfunkcí.
Závěr
Betablokátory patří v současnosti mezi nejčastěji předepisované léky. Jedná se o vysoce heterogenní skupinu léčivých přípravků, ze které je nezbytné pečlivě vybírat lék na míru konkrétnímu pacientovi. Informace, byť třeba nepodložená, o potenciálních nežádoucích účincích těchto látek někdy u mužů vede k vysazení či odmítání léčby, proto je vhodné již při jejich předepsání s pacientem o veškerých nežádoucích účincích diskutovat. Případná přítomnost erektilní dysfunkce by dále měla být důvodem pro vyšetření srdce s cílem vyloučit ischemickou chorobu srdeční.
(mraf)
Zdroje:
- Prusíková A. Erektilní dysfunkce a rizikové faktory aterosklerózy. Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře 2009; 4 (1): 138–142.
- Silvestri A., Galetta P., Cerquetani E. et al. Report of erectile dysfunction after therapy with beta-blockers is related to patient knowledge of side effects and is reversed by placebo. Eur Heart J 2003; 24 (21): 1928−1932, doi: 10.1016/j.ehj.2003.08.016.
- Mayer O. Na výběru konkrétního betablokátoru záleží. Medical tribune 2018; 14 (14): 2–3.
- Sharp R. P., Gales B. J. Nebivolol versus other beta blockers in patients with hypertension and erectile dysfunction. Ther Adv Urol 2017; 9 (2): 59–63, doi: 10.1177/1756287216685027.
