Betablokátory (BB) mají své pevné místo v léčbě chronické ischemické choroby srdeční (ICHS), chronického srdečního selhání (CHSS), tachykardie či rezistentní arteriální hypertenze (AH). Jedním z jejich možných vedlejších účinků je hmotnostní přírůstek. Nemusí však být ve všech případech účinkem nežádoucím. Jak se k tomu v praxi postavit?
Úvod
Blokáda beta-receptorů sympatického nervového systému vede ke snížení katabolických procesů ve svalové tkáni. Tím dochází k nárůstu tělesné hmotnosti. Tento účinek betablokátorů je v literatuře opakovaně popsaný a je potřeba s ním při léčbě počítat. Některá onemocnění tím mohou být ovlivněna pozitivně, jiná negativně. Důležitý je také náhled pacienta. Zatímco někdo může vnímat nárůst hmotnosti velmi negativně, pro jiného nemusí představovat problém.
Chronické srdeční selhání
CHSS může z dlouhodobého hlediska vést k sarkopenii a kachexii, což zhoršuje prognózu pacienta. BB způsobený mírný hmotnostní přírůstek může bránit rozvoji kachexie, snížit mortalitu pacientů a jejich prognózu naopak zlepšit. V případě CHSS se jeví, že vzestup hmotnosti v průběhu času může být žádoucí (na rozdíl od rychlého přírůstku v průběhu dní, který svědčí pro retenci tekutin a dekompenzaci CHSS). Výraznější bývá u pacientů s normální hmotností (podle BMI) a/nebo bez periferních otoků. Pro jednoznačné tvrzení ovšem zatím není dostatek důkazů.
Obezita a metabolický syndrom
Často spolu úzce souvisí a redukce hmotnosti je jednou z hlavních terapeutických modalit − prokazatelně vede ke zlepšení kompenzace AH, dyslipidémie a glukózové homeostázy. Hmotnostní přírůstek při léčbě BB je zde nežádoucí a mělo by být zváženo, jestli pacient skutečně BB potřebuje a není možná jiná alternativa. Vliv na hmotnost není kontraindikací k podávání BB. Byl popsaný zejména pro metoprolol, propranolol a atenolol. Existují důkazy, že karvedilol by takový účinek nemusel mít. Větší riziko přírůstku hmotnosti mají pacienti, kteří již před léčbou trpěli nadváhou či obezitou.
Možnosti intervence
V současnosti nemáme specifický nástroj ke zvládání farmakologicky indukovaného přírůstku hmotnosti. V případě, že se jedná o účinek nežádoucí (z pohledu lékaře či pacienta), musíme vyhodnotit potřebu léčby a sáhnout po obecných doporučeních. Ta zahrnují zvýšení výdeje energie (pohybová aktivita) a/nebo omezení příjmu energie. Pro správný účinek opatření je nezbytná spolupráce pacienta a individuální přístup.
Pohybová aktivita
Můžeme se opřít o doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a Evropské kardiologické společnosti (ESC):
- Být co nejvíce aktivní, každý pohyb se počítá (chodit pěšky místo dopravy, využívat schody apod.).
- Omezit práci nebo činnosti v sedě, pokud to lze (střídat sed a stoj, chodit co nejvíce).
- Alespoň 150−300 minut aktivity střední intenzity týdně.
- Alespoň 75−150 minut aktivity vysoké intenzity týdně.
- Podle možnosti zařadit posilovací cvičení alespoň 2× týdně.
- U netrénovaných začínat pomalu, zátěž přidávat postupně (v řádu týdnů či měsíců).
Tab. Aktivity střední a vysoké intenzity dle WHO
| Aktivity střední intenzity |
|
| Aktivity vysoké intenzity |
|
Příjem energie
Pacienta je možné rámcově edukovat v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO), Společnosti pro výživu a Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP (viz zdroje) stran racionální diety. Další možností je konkrétně rozebrat jeho jídelníček a identifikovat problematické body. I to vyžaduje jeho spolupráci. Doporučit lze například následující:
- Pro redukci by měl být příjem energie o 2000 kJ nižší než výdej (výdej lze odhadnout např. z tabulek EFSA).
- Zmenšit obvyklou porci zpočátku o 1/4 nebo 1/3.
- Pochutiny a cukrovinky nahradit např. zeleninou, ovocem nebo ořechy.
- Omezit používání tuků při přípravě stravy.
Podrobnější výčet je nad rámec tohoto sdělení. Motivovaného pacienta je možné doporučit k nutričnímu terapeutovi.
Závěr
V případech farmakologicky indukovaného přírůstku hmotnosti máme možnosti jak pacientovi pomoci vypořádat se s tímto vedlejším efektem léčby. Nejdůležitější pro úspěch je nicméně vždy jeho vlastní iniciativa.
(iro)
Zdroje:
1. Sze S., Pellicori P., Kamzi S. et al. Effect of beta-adrenergic blockade on weight changes in patients with chronic heart failure. Int J Cardiol 2018; 264: 104−112, doi: 10.1016/j.ijcard.2018.03.089.
2. Egan B., Flack J., Patel M., Lombera S. Insights on β-blockers for the treatment of hypertension: a survey of health care practitioners. J Clin Hypertens (Greenwich) 2018; 20 (10): 1464−1472, doi: 10.1111/jch.13375.
3. van der Valk E. S., van den Akker E. L. T., Savas M. et al. A comprehensive diagnostic approach to detect underlying causes of obesity in adults. Obes Rev 2019; 20 (6): 795−804, doi: 10.1111/obr.12836.
4. Messerli F. H., Bell D. S., Fonseca V. et al.; GEMINI Investigators. Body weight changes with beta-blocker use: results from GEMINI. Am J Med 2007; 120 (7): 610−615, doi: 10.1016/j.amjmed.2006.10.017.
5. Boxall B. W., Clark A. L. Beta-blockers and weight change in patients with chronic heart failure. J Card Fail 2012; 18 (3): 233−237, doi: 10.1016/j.cardfail.2011.10.016.
6. Piepoli M. F., Hoes A. W., Binno S. et al.; ESC Scientific Document Group. 2016 European Guidelines on cardiovascular disease prevention in clinical practice: The Sixth Joint Task Force of the European Society of Cardiology and Other Societies on Cardiovascular Disease Prevention in Clinical Practice (constituted by representatives of 10 societies and by invited experts)Developed with the special contribution of the European Association for Cardiovascular Prevention & Rehabilitation (EACPR). Eur Heart J 2016; 37 (29): 2315−2381, doi: 10.1093/eurheartj/ehw106.
7. WHO Guidelines on Physical Activity and Sedentary Behaviour. World Health Organization, 2020 Nov 25. Dostupné na: www.who.int/publications/i/item/9789240015128
8. What is Moderate-intensity and Vigorous-intensity Physical Activity? World Health Organization, 2020.
