Jedním z klíčových faktorů úspěšnosti léčby je nejen úzká spolupráce mezi lékařem a pacientem, ale především pacientova motivace k dodržování doporučených léčebných postupů a preventivních opatření. Stále se však setkáváme s případy, kdy pacientovi není věnována dostatečná pozornost a čas k vysvětlení významu a důležitosti této spolupráce. Na druhé straně si pacienti často neuvědomují, že oni sami musejí pro úspěch léčby chtít něco udělat a přenechávají odpovědnost za svůj zdravotní stav na lékaři. Aby tedy byla léčba co nejefektivnější, nestačí pacienta jen „léčit", ale je třeba s ním budovat terapeutický vztah.
Vztah lékař – pacient
Správná edukace a motivace pacienta ke spolupráci s lékařem představuje klíčový předpoklad k úspěšnosti léčby. V klinické praxi a výzkumu se setkáváme s několika pojmy, které nám pomáhají definovat tuto spolupráci.
Míra, s jakou se pacientovo jednání shoduje s doporučenými léčebnými postupy (např. ve smyslu užívání léků, dodržování diety), se označuje jako compliance.
Z důvodu nízké compliance se objevily postupy zaměřené na rozvíjení oboustranné spolupráce a konzultace mezi pacientem a lékařem. Konzultace by měla zahrnovat výměnu informací a vzájemného pochopení. V tomto směru hovoříme o konkordanci, kdy je vyžadována aktivní účast obou stran. Někdy může být konkordance zdrojem problémů, například pokud se pacient rozhodne odmítnout léčbu a lékař musí toto rozhodnutí akceptovat.
Současně by měl mít pacient zájem o svou léčbu a měl by být motivován k účasti na rozhodování o léčbě. Do jaké míry pacient spolupracuje s lékařem a dodržuje jeho doporučení, popisuje termín adherence. Adherenci, tedy respektování doporučeného postupu pacientem, ale i jeho aktivnímu přijetí a zapojení se do rozhodování o léčbě, je v dnešní době věnována velká pozornost.
Faktory ovlivňující adherenci a motivaci pacienta
Adherence k léčbě je velmi variabilní složkou ovlivněnou několika faktory. Jednak zde hrají roli rodina, sociální a finanční podpora pacienta, ale i některé osobnostní charakteristiky. Jako kritický bod adherence je vnímána také samotná nemoc.
Klíčovým faktorem je pak samotná léčba, ke které si v dnešní době může pacient řadu informací zjistit sám. Ne všechny jsou však správné, přesto pacienta ovlivňují, což se může negativně odrazit na spolupráci při léčbě. Pacient si většinou není schopen vyfiltrovat pouze relevantní zdroje a často se zaměří především na nežádoucí účinky léčby. Je proto nutné, aby mu lékař pomohl zorientovat se ve zjištěných informacích, vedl s ním diskusi a především uvedl informace do správného kontextu.
Informovanost pacienta tedy překvapivě nevede ke zvýšení adherence právě z důvodu zahlcení nekvalitními informacemi. Je tak na lékaři, aby pacientovi poskytl relevantní zdroje, podal mu veškeré informace a prodiskutoval je s ním. Současně by měl naslouchat přání pacienta a společně s ním se pokusit nalézt optimální léčebné řešení.
Mezi další proměnné, které více či méně mohou ovlivnit adherenci, patří demografické charakteristiky (věk, pohlaví, rodinný stav, počet osob v domácnosti, povolání či sociální status).
Jak podpořit adherenci?
Zcela zásadní ve snaze o zlepšení adherence je celkový přístup lékaře k pacientovi. Lékař by měl vyslechnout pacientův názor na léčbu, zjistit jeho případné obavy, připravit léčebný plán ve spolupráci s ním, měl by ho stručně informovat o užívání medikace a doporučených postupech a současně si ověřit, zda pacient doporučené postupy zvládne a že jim rozumí. Pomůže také doporučení pomůcek k usnadnění léčby (dávkovače na léky, elektronický monitorovací systém, nařízený budík na určitou dobu aj.). V neposlední řadě by měl lékař zmínit výhody medikace a význam dodržování postupů pro zajištění nejlepšího terapeutického efektu. Celkově větší empatie, přívětivost a přístupnost lékaře povede k pevnější vazbě a důvěře pacienta a jeho větší motivaci k léčbě a preventivním opatřením.
Závěr
Aktivní spolupráce pacienta a lékaře je v lékařské péči klíčová, stejně jako informovanost pacienta o jeho zdravotním stavu a jeho spokojenost s péčí. Informovaný a spokojený pacient při terapii lépe spolupracuje a terapie je tak efektivnější.
(par)
Zdroje:
1. Ptáček R., Raboch J., Domkářová L., Bencko V. Motivace pacienta k léčbě a preventivním opatřením. Praktický lékař 2017; 97 (1): 17−22
2. Jimmy B., Jose J. Patient medication adherence: measures in daily practice. Oman Med J 2011; 26 (3): 155−159, doi: 10.5001/omj.2011.38.
3. Europeans Patients Forum. Adherence and Concordance. EPF Position Paper. EPF, 2015 Mar 15. Dostupné na: www.eu-patient.eu/globalassets/policy/adherence-compliance-concordance/adherence-paper-final-rev_external.pdf
4. Slabá Š. Adherence k léčbě z pohledu psychologa. Athero Review 2017; 2 (1): 21−24.
5. Vrablík M. Jak a proč zlepšit spolupráci s pacienty aneb téma adherence v běžné praxi. Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře 2014; 6 (3): 97−100.
