Onemocnění štítné žlázy patří spolu s diabetem mezi nejčastější endokrinopatie v populaci. Hormony štítné žlázy ovlivňují metabolismus cukrů, tuků a bílkovin a jejich nedostatečná nebo nadměrná tvorba tak má vliv na všechny procesy organismu. Klíčovou roli v diagnostice, sledování průběhu a léčbě onemocnění štítné žlázy hraje laboratorní vyšetření, jehož základem je zejména vyšetření TSH a volné frakce T4 a T3 (fT4 a fT3). Jeho správná indikace a interpretace je tedy nezbytnou součástí moderní endokrinologie a pro tento účel slouží řada návodů a doporučení.
Fáze vyšetření
Každé laboratorní vyšetření v sobě zahrnuje 3 fáze:
- preanalytická část – příprava nemocného na odběr, odběr biologického materiálu, jeho uchovávání a transport do laboratoře
- analytická část – vlastní analýza a výpočet výsledku
- postanalytická část – interpretace výsledku
Preanalytická část
Preanalytická část je nejvýznamnější fází z pohledu možného ovlivnění výsledků, a to jak biologickými faktory, které mohou být ovlivnitelné i neovlivnitelné, tak způsobem odběru materiálu, jeho skladováním a transportem. Pro správnou interpretaci výsledku je tedy velká snaha je eliminovat nebo aspoň minimalizovat. Mezi biologické faktory neovlivnitelné patří rasa, pohlaví, věk, biologické rytmy. Naopak mezi ovlivnitelné se řadí hmotnost, dieta/hladovění a obecně stravovací návyky jedince, fyzická zátěž, kouření, konzumace alkoholu a užívání léků a drog.
V celém procesu správného laboratorního vyšetření hraje roli také poučení pacienta – např. co je to odběr nalačno (neznamená to nesnídat, ale pacient nemá 10−12 hodin jíst, být v relativním klidu a ráno vypít 200−300 ml vody). Klíčová je samozřejmě technika odběru: poloha, doba, komprese žíly a v neposlední řadě použitý materiál jako typ odběrové zkumavky a jehly, protisrážlivé činidlo a detergenty ve zkumavce.
Je třeba zmínit i vlivy zevního prostředí, jakými jsou nadmořská výška, teplota prostředí, geografická lokalizace (město, venkov), cestování přes časová pásma a další. V neposlední řadě pak výsledky ovlivňuje skladování a transport materiálu do laboratoře.
Analytická část
V rámci fáze, kdy probíhá analýza a výpočet výsledku, musí být v dané laboratoři zaveden systém interní kontroly a pracoviště musí být zapojeno do systému externího hodnocení kvality. Cílem je zabezpečení spolehlivosti výsledků – jejich přesnost a pravdivost.
Postanalytická část
Postanalytická část spočívá v interpretaci výsledků ve vztahu k fyziologickým hodnotám, výsledkům dalších vyšetření a klinickému obrazu. Součástí hodnocení je i přístup k překvapivému nálezu, který nekoreluje s klinickým stavem pacienta, a je tedy nutné opakované vyšetření nebo ověření výsledku jinou metodou.
Z výše uvedeného je patrné, že výsledky laboratorních vyšetření mohou být ovlivněny řadou faktorů a jejich neznalost či podcenění může vést k nesprávné interpretaci, což může mít závažné důsledky pro pacienta.
Lékaři jsou při získávání správných laboratorních výsledků a jejich interpretaci závislí na „své“ laboratoři, a měli by se tak vyhnout její časté změně nebo hodnocení a porovnávání výsledků pacienta v různých laboratořích. Stejně tak laboratoř by se měla vyhnout častým a neohlášeným změnám svých vyšetřovacích metod. Je žádoucí, aby mezi lékařem a „jeho“ laboratoří probíhala úzká interdisciplinární spolupráce a lékař a odběrová sestra by se měli snažit eliminovat nebo alespoň minimalizovat ovlivnitelné proměnné, jež mohou výsledek laboratorního vyšetření zkreslit. Bohužel ani tak nelze vždy zaručit, že výsledek vyšetření bude 100% správný.
Závěr
Základem racionální léčby onemocnění štítné žlázy je přesná diagnostika a správně indikovaná a vedená léčba, která se opírá o laboratorní diagnostiku − je tedy nezbytné laboratorní výsledky vždy správně interpretovat.
(jvi)
Zdroje:
1. Zima T. a kol. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Laboratorní metody. Část 1. Biochemické metody. Klinická biochemie a metabolismus 2008; 1: 56−68.
2. Límanová Z., Pinker R., Springer D. Doporučení pro laboratorní diagnostiku funkčních a autoimunních onemocnění štítné žlázy. Klinická biochemie a metabolismus 2011; 19 (1): 48−61.
3. Zima T. Laboratorní diagnostika a endokrinologie. Vnitřní lékařství 2010; 56 (7): 771−773.
4. Pikner R a kol. Doporučené postupy v laboratorní diagnostice – příspěvek k diagnostice a sledování onemocnění štítné žlázy. Centrum edukace a výzkumu Abbott, LF UK v Plzni, 2002.
