Kdy patologii štítné žlázy praktik diagnostikuje i léčí sám, které nálezy odesílá k oborníkovi a kde se do diagnostiky sám ani nepouští? Přinášíme vám praktické shrnutí členěné podle jednotlivých klinických situací.
1. Podezření na hypotyreózu či tyreotoxikózu
Pokud máme klinické podezření na hypotyreózu, odebíráme rovnou TSH, volný thyroxin (fT4) a protilátky proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO).
Při potvrzení manifestní hypotyreózy (TSH nad 10 mIU/l) může VPL rovnou zahájit substituční léčbu thyroxinem.
Pokud máme klinické podezření na tyreotoxikózu, odebíráme rovnou TSH, fT4 a protilátky proti TSH receptoru (TRAK).
Při potvrzení manifestní tyreotoxikózy odesílá VPL pacienta neprodleně k endokrinologovi.
2. Při nálezu abnormálního TSH
Při nálezu abnormálního TSH u pacienta asymptomatického (nebo bez typických příznaků) je nutné odběr nejdříve za 6–8 týdnů zopakovat, doplnit fT4 a myslet i na netyreoidální příčiny (např. akutní infekční onemocnění, období rekonvalescence po celkovém onemocnění nebo vliv hospitalizace).
Při potvrzení subklinické hypotyreózy (vyšší TSH) doporučuje VPL pacienta k endokrinologickému vyšetření do 3–6 měsíců.
Při potvrzení subklinické hypertyreózy (nižší TSH) doporučuje VPL pacienta k endokrinologickému vyšetření do 2 měsíců.
Těhotné ženy se zvýšeným TSH odesíláme k endokrinologovi ihned, zatímco nízké TSH (s normálním fT4) je v graviditě fyziologickým nálezem.
3. Nález pozitivity protilátek proti štítné žláze
Při nálezu pozitivity protilátek proti štítné žláze (anti-TPO, anti-TG) a normální funkci štítné žlázy (TSH) je dostačující provést UZ vyšetření (k vyloučení strumy nebo uzlových změn) do 6 měsíců.
Rizikového pacienta s uzlem štítné žlázy nebo strumou odesíláme k endokrinologickému vyšetření do 2 týdnů, osoby bez rizikových faktorů tyreoidální malignity pak do 3 měsíců.
4. „Návrat” pacienta s endokrinologickou diagnózou
Všeobecný praktický lékař přebírá od endokrinologa do své péče pacienty:
- s chronickou autoimunitní tyroiditidou, eufunkční a nezvětšenou štítnou žlázou bez uzlů;
- s kompenzovanou hypotyreózou na podkladě chronické autoimunitní tyroiditidy s nezvětšenou štítnou žlázou bez uzlů;
- s kompenzovanou postresekční hypotyreózou po totální tyroidektomii pro benigní uzel nebo strumu;
- po subakutní tyroiditidě s eufunkční štítnou žlázou nebo kompenzovanou hypotyreózou;
- s drobnými uzlíky nebo cystami v eufunkční a nezvětšené štítné žláze;
- v remisi po proběhlé tyreotoxikóze.
5. Sledování pacienta s onemocněním štítné žlázy
Kompenzaci hypotyreózy ověřuje VPL 1× ročně stanovením TSH a cílem je jeho udržení v normálním referenčním rozmezí.
Při nálezu mírně zvýšeného TSH (špatně kompenzované hypotyreózy) je vhodné se nejdříve zaměřit na compliance pacienta s užíváním předepsané medikace (pravidelnost, užívání nalačno, interakce s PPI nebo preparáty s vápníkem, železem apod.).
Při mírném výkyvu TSH (nepřesahuje 10 mIU/l nebo je při jeho poklesu pod dolní hranici referenčního rozmezí normální hladina fT4) je vhodné odběr nejdříve za 8–12 týdnů zopakovat. Teprve při potvrzení abnormálních hodnot je možné korigovat dávku substituce o ± 25 µg thyroxinu denně.
Při změně dávky thyroxinu provádíme kontrolní odběr nejdříve za 6–8 týdnů.
Přehled sepsala MUDr. Monika Nývltová
Ambulance endokrinologie Ústřední vojenské nemocnice, Praha
