Prediabetes – proč by nás měl zajímat?

Prediabetes je stav, kdy se glykémie pacienta nachází v pásmu nad normálním rozmezím, nedosahuje však ještě hodnot diagnostických pro diabetes mellitus (DM). Hladina glykémie určená jako hranice pro diagnózu DM byla původně stanovena s ohledem na riziko rozvoje diabetické retinopatie, dnes je již nicméně prokázáno, že i glykémie nižší mohou vést k rozvoji komplikací typických pro DM, byť výrazně pomaleji. Prediabetes totiž stejně jako manifestní DM zvyšuje riziko aterosklerózy a jejích komplikací (vztah mezi hladinou glukózy a kardiovaskulárním rizikem je dle posledních zjištění lineární), je spojen s výrazným nárůstem rizika onkologických onemocnění a predikuje vznik DM 2. typu (u většiny neléčených pacientů dojde k rozvoji DM 2. typu do 10 let). U pacientů s prediabetem jsou obvykle přítomné i další složky metabolického syndromu jako arteriální hypertenze, obezita či dyslipidémie.

Epidemiologie

Prevalence prediabetu dosahuje v ČR asi 5 % populace a mnozí pacienti o svém onemocnění vůbec nevědí. Prevalence výrazně stoupá s věkem, mezi další rizikové faktory rozvoje prediabetu patří přítomnost arteriální hypertenze, obezity nebo nadváhy se zvýšeným obvodem pasu, přítomnost syndromu polycystických ovarií a také pozitivní rodinná anamnéza výskytu DM 2. typu a/nebo metabolického syndromu.

Etiopatogeneze

U prediabetu jsou stejně jako u diabetu přítomny obě základní etiopatogenetické faktory: inzulinová rezistence (v játrech a kosterním svalstvu) i inzulinová deficience (porucha sekreční funkce beta-buněk pankreatu).

Prediabetes lze proto rozdělit na:

1. hraniční glykémii nalačno (HGL) – jedná se o poškození sekrece inzulinu a inzulinovou rezistenci v játrech;
2. porušenou glukózovou toleranci (PGT) – jedná se o poruchu stimulované sekrece inzulinu a středně těžkou inzulinovou rezistenci v kosterním svalu;
3. kombinované poruchy (HGL + PGT).

Diagnostická kritéria prediabetu

1. Hraniční glykémie nalačno je definována glykémií nalačno z venózní plazmy v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l.
2. Porušená glukózová tolerance je definována glykémií ve venózní plazmě ve 120. min oGTT v rozmezí 7,8–11,0 mmol/l.

Jako alternativní, ale nejpřesnější vyšetření se do budoucna jeví zvýšení hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA_1c) na 3,9−4,7 % (odpovídající 39–47 mmol/mol dle konsenzu IFCC od roku 2012), v ČR však kvůli nedostatečné standardizaci nemůže být zatím plně využíváno.

Depistáž

Prediabetes je asymptomatické onemocnění, po kterém je nutné aktivně pátrat. Velmi často je diagnostikován náhodně v ordinacích praktických lékařů, a to zejména při předoperačních vyšetřeních nebo provádění pravidelných preventivních či dispenzárních prohlídek z důvodu jiného onemocnění. Nezřídka se manifestuje při zátěži organismu – při infekčním onemocnění, operaci, úrazu nebo podávání diabetogenních léků (steroidy, psychofarmaka, imunosupresiva), případně při delším psychickém stresu. Riziko vzniku diabetu a prediabetu podle provedených studií narůstá již od hodnot glykémie nalačno 5,3 mmol/l.

Glykémii (ev. HbA_1c) vyšetřujeme:

1. Při preventivních prohlídkách u pacientů ve věku > 40 let 1× za 2 roky.
2. U osob s rizikovými faktory (arteriální hypertenze, metabolický syndrom, hyperlipoproteinémie, ICHS, ICHDKK) v rámci dispenzárních kontrol nezávisle na věku 1× ročně (glykémie nalačno ze žilní plazmy).
3. U dalších skupin pacientů v riziku, které vyšetřujeme rovněž 1× ročně:
   a) pacientky se syndromem polycystických ovarií
   b) výskyt DM 2. typu u rodičů
   c) gestační diabetes v anamnéze u žen
   d) porodní váha novorozence > 4000 gramů v anamnéze u žen
   e) všichni pacienti s obezitou I. stupně a vyšší
4. U všech pacientů s prediabetem je vhodné provádět oGTT 1× ročně.

Další součásti vyšetření při diagnostice prediabetu 1−2× ročně:

1. Aktualizace anamnestických dat.
2. Kompletní fyzikální vyšetření (včetně stanovení hmotnosti, BMI, obvodu boků a pasu).
3. Laboratorní vyšetření (KO, urea, kreatinin, Na, K, Cl, ALT, AST, GGT, celkový cholesterol, LDL-c, HDL-c, TG, moč chemicky, mikroalbuminurie).
4. Křivka EKG.

(epa)

Zdroje: 

1. Karen I., Svačina Š. Prediabetes. Novelizace 2016. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství SVL ČLS JEP, 2016.
2. Zand A., Ibrahim K., Patham B. Prediabetes: why should we care? Methodist Debakey Cardiovasc J 2018; 14 (4): 289–297, doi: 10.14797/mdcj-14-4-289.